Až zařve lev – 2. část rozhovoru s režisérem

Rozhovor s režisérem Janem E. Svatošem o filmu Až zařve lev, který uvedeme v kině v kulturním domě NMnM v úterý 3. května 2022 od 19 hodin.

První část rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

V bezčasí Dantova očistce se potkávají dvě významné postavy našich středověkých dějin: král Přemysl II. Otakar (hlas Františka Němce) a zapomenutý cestovatel, mnich Odorik (hlas Igora Bareše), který jako první Evropan spatřil Tibet. Výměnou za popis cesty do východních zemí světa přiměje Odorik slavného krále složit účet za svoji vládu plnou úspěchů, ale i proher a křivd. Brzy zjišťuje, že oba mají mnoho společného: jednomu ukradli autorství knihy, druhému království v srdci Evropy…

Na rozdíl od minulých filmů jste musel více režírovat. Jak se vám pracovalo?
Nesmírně jsem si to užil, a to jak s neherci představující rytíře nebo mnichy, tak i s našimi zvířecími protagonisty. Cenná byla i zkušenost s chovateli koní nebo sokolníky, kteří dokázali svým svěřencům tlumočit mé představy o filmových obrazech.

V materiálech uvádíte originální středověká road movie… co si mají diváci představit?
Rozhovor mezi králem a Odorikem se odehrává na pozadí cesty po českém království v době jeho největší rozlohy, kdy sahalo od Krkonoš až k vysněnému Jaderskému moři. Diváci navštíví mnoho historických míst, aby si vyslechli důležité události. Uvidí např. Vídeň, korutanský Maria Saal, ale také italské Benátky nebo hrad Habsburg ve Švýcarsku. Podívají se ale také do středověkého dolu a spatří hvězdnou oblohu tak, jak ji viděli středověcí astronomové…

Jak natáčení ovlivnil lockdown?
Covid zbrzdil dokončení filmu i jeho distribuci. Když udeřila první vlna, měli jsme zrovna natáčet jejím epicentru, v italských Benátkách. Na druhou stranu – celý život natáčíme dokumentární film a tam se člověk neustále přizpůsobuje. Výhodou také bylo, že kameramankou je moje manželka Romi Straková. Neměli jsme tedy takové omezení jako velké štáby.

Jak na vás působila historická místa, která souvisela s životy obou postav a která jste osobně navštívil? Přišel jste tam na něco, co byste jinde nevyčetl?
Rešerše a obhlídky terénu k filmům dělám sám se svým týmem a vyčleňuji si na ně dostatek času. Některé věci vám nedojdou u počítače, ale souvislosti objevíte až na místě.
Např. i na všeobecně známých místech jako je Moravské pole, jsme dokázali najít nové perspektivy příběhů. Teprve na hradě Týřově člověk zase pochopí, proč se mu Přemysl po celý život vyhýbal, i když to byl nejmodernější hrad.

Co při psaní scénáře nejvíce překvapilo?
Že středověk je nám mnohem blíž, než si připouštíme. I tehdy politikové mluvili o míru a pošilhávali po válce, šířily se fake news nebo posílali upomínky za nezaplacené pohledávky. Současné vědce překvapuje také úroveň vzdělanosti přemyslovského dvoru v oboru astronomie.

Film střídá dvě vizuální roviny, černobílé stylizované obrazy i dokumentární situace…
Kombinování černobílého a barevného obrazu je součástí našeho filmového rukopisu již od prvního filmu Africa obscura (2011) stejně jako skutečnost, že se ve filmech snažíme nejen o vizuální zážitek, ale také chceme, aby si diváci z příběhu něco odnesli. V tomto dokumentu jsme zvolili formu vyprávění příběhu dialogem, což je mimochodem metoda mající kořeny už v antice, jak poukazuje prof. Girtler. A mne dvojnásob těší, že mé dialogové texty ocenili herci formátu Františka Němce, Igora Bareše i Daniely Kolářové.

Jak dlouho se film natáčel?
Film se natáčel pět let. Napsání scénáře předcházely stovky hodin rešerší a desítky schůzek s tuzemskými i zahraničními odborníky. Zjistil jsem také, že mnoho z nich se v názoru na konkrétní události rozchází. Zatímco doba Karla IV. je bohatší na faktografii, u posledních Přemyslovců je mnoho černých děr. Tam, kde se historická věda musí držet faktů, si umělec může dovolit klást otázky. A to i s vědomím, že na ně dnes nenajdeme odpověď. Konec konců, nenatáčeli jsme jen edukativní snímek, ale umělecký film, který z historie vychází. Je mi hodně blízká vize spisovatele Ivana Klímy, který středověké dějiny přirovnává k hromadě zlámaných větví, povadlých listů a květů „…z nichž se člověk snaží obnovit celý sad a mylně věří, že ucítil vůni všech záhonů…“

Dokumentární pasáže připomínají zapomenuté artefakty posledních Přemyslovců…
Ano, diváci poprvé na plátně uvidí např. slavný přemyslovský hvězdný glóbus z Bernkastel-Kues nebo nejstarší české grafitti. Několik artefaktů jsme pro film nechali speciálně vyrobit, např. unikátní minci naleznou až v Izraeli nebo slavnou byzantskou látku z královské hrobky ve svatovítské katedrále. Dávali jsme si pozor ale i na malé detaily např. aby svíčky byly ze včelího vosku a louče ze smůly. Na kostýmy jsme měli konzultanty už jen z toho důvodu, aby se ve filmu neobjevily běžné nesmysly jako husitská výstroj z doby husitů. Hábity františkánských mnichů jsou autentické – měli jsme je vypůjčené od bratrů františkánů od Panny Marie Sněžné.

Jaký měl film rozpočet a kdo jej financoval?
Film produkovala naše společnost Art Francesco, koproducentem byla Česká televize. Na fázi vývoje jsme získali i podporu ze Státního fondu kinematografie. Nemalou zásluhu na něm má naše královská družina čítající desítky jednotlivců i firem, kteří nás finančně podpořili již v okamžiku, kdy byl film jen myšlenkou na papíře. Těm patří obrovský dík.

Prozradíte na závěr nějaké pikantní zajímavosti?
Těch máme z natáčení mnoho (smích). Třeba jen sehnat člověka bez klaustrofobie, který by byl ochoten plazit se úzkými chodbami středověkého dolu nebo dřevorubce, kteří by dokázali pokácet strom jen sekerou. Nakonec nám pomáhal pan František z Křtin u Brna, který v době natáčení slavil 80tiny. Příhod je ale mnohem víc. Ostatně pokud to bude možné, u projekcí chceme být osobně a debatovat s diváky.

Kde diváci budou moci film vidět?
S producentkou Ivanou Buttry jej zamýšlíme dostat nejen do kin, ale také na alternativní místa jako jsou muzea nebo hrady. Se stejnou strategií a zapálením jsme před lety sklidili úspěch – na náš film přišlo do kin nakonec přes 5000 diváků. Vzhledem k tomu, že na dokumenty chodí běžně třeba i jen 400 lidí, to byl velmi dobrý výsledek.