O smyslu masopustu

Když se řekne masopust, většina lidí si vybaví masopustní obchůzku. Ta dříve připadala na poslední den tohoto svátku, který začínal hostinou a tancovačkou na masopustní neděli a pondělí a průvodem masek v úterý před Popeleční středou. Tou pak nastává čtyřicetidenní období půstu až do Velikonoc. Někdy se masopustem myslí celé období od Tří králů do počátku půstu, kdy se konají zabíjačky a různé tancovačky. Na období od adventu do Velikonoc připadá nejvíce výročních zvyků a obchůzek v maskách. Vysvětlení je nasnadě – zejména v období adventu a masopustu si lidé měli potřebu krátit a zpříjemňovat dlouhé období tmy a zimy. Jen si představte, že sedíte zasněžení celé dny v chalupě bez elektřiny.

Třídenní období nazývané krajově také voračky, fašank nebo ostatky spojené s průvody masek ale navíc odkazuje až do doby antického Říma. Tam na konci roku zůstalo v kalendáři vždy několik dnů navíc, které se nepočítaly a nastalo období saturnálií, tj. bezčasí a anarchie. Lidé si nasazovali masky, jejichž anonymita jim umožňovala oddávat se nevázané bujaré zábavě, kterou by si jindy nedovolili. Muži se oblékali do ženských sukní, role se převracely naruby… zkrátka všichni se uvolnili, vyřádili a vzduch se pročistil. Tento očistný zvyk přetrval v různých obměnách dodnes. Připomeňme si například slavné karnevaly v Benátkách nebo v Riu. V českém prostředí se pochůzky se známými postavami – medvěd, kobyla, Žid nebo slaměný doloženy už ve středověku. V 16. století horlil proti maškarám Vavřinec Rvačovský, který psal, že “lidé nadělají si sukniček kožených, chlupatých, vlčích, medvědích, telecích, svinskýchm beraních, kozích a psích a tak se přetvoří. Muži v roucha ženská a zase ženy v roucha mužská se zobláčejí, larvami ďáblům podobní se činí. Zčerní se a zmaží sazemi , kolomazí a smolou.” Převlékání za zvířata zase odkazuje k antickým bakchanáliím, kdy se takto převlékaly ženy. Jak vidno, tento svátek nemá ve své podstatě nic společného s liturgií, ale přece je plně podřízen běhu církevního kalnedáře. Zkrátka, co nešlo potlačit, to bylo lépe převzít a přizpůsobit vlastní potřebě. V úterý o půlnoci byl ale všemu konec. “Pochovala” se basa, hudba umlkla a nastal půst. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel převlečený za cizince v zeleném kabátě.

Jak už napsal minulý rok v Novoměstsku pan Jaromír Černý, ze vsí v okolí Nového Města nemáme doklady o tom, že by se tam konaly tak barvité průvody masek jako třeba na Hlinecku. V Novém Městě se pak ujala tradice maškarního bálu zvaného šibřinky, které poprvé uspořádal Sokol v Praze v roce 1865. Zlaté časy šibřinek se pojí s existencí místní sokolovny (dnes KD), která byla postavena ve 20. letech a zbořena po roce 1968. S ní zanikl i tento oblíbený bál. Výzva pana Černého ke vzkříšení šibřinek zatím kvůli koronaviru není aktuální, ale jak bylo naznačeno výše, trocha recese v maskách je blahodárná pro každého jinak váženého občana i pro celou komunitu. Přijďte se poveselit 5. Února do novoměstského masopustního průvodu!