Noc Literatury 2018

Rubriky: Kultura
začátek v 19:00 hod, konec v 22:00 hod
Nové Město na Moravě
 
Noc Literatury 2018

Noc literatury 2018 v Novém Městě na Moravě
V úterý 8. května si mezi 19:00 a 22:00 můžete zdarma přijít poslechnout úryvky ze současné evropské
prózy v přednesu zajímavých osobností na netradiční místa. Návštěvníci si sami volí trasu, lze navštívit jednu
lokalitu či více lokalit v libovolném pořadí. Čtení probíhá paralelně ve všech lokalitách, začátek každou
půlhodinu (19:00, 19:30 atd., poslední čtení od 21:30).
Již vydané tituly budou na jednotlivých stanovištích ke koupi za zvýhodněnou cenu.
Organizuje Lysina lenina, z.s., kontaktní osoba Zdenka Sokolíčková, tel. 732 765 950.
Akci finančně podpořilo město Nové Město na Moravě.

1. lokalita: Pokoj v Penzionu U Pasáčka (Palackého náměstí 15)
Čte Pavel Nepustil: V dětství ztvárnil několik rolí v novoměstských divadelních souborech, například páže v
Malé mořské víle anebo mladistvého delikventa ve Výslechu Ivana Vyskočila. Po krátkém angažmá v souboru
DUTAM v jihočeských Prachaticích svoji hereckou kariéru ukončil a místo toho rozjel profesní dráhu
sociálního pracovníka a psychologa. Deset let pracoval v prostředí uživatelů nelegálních drog, od roku 2013
má soukromou psychoterapeutickou praxi v Brně. Vydal knihu o přestávání s pervitinem „Bez léčby to jde“,
píše pro Magazín Legalizace. S partnerkou Bohďou má dceru Dorotku.
Rakousko – Michael Köhlmeier – Dva pánové na pláži, překlad: Magdalena Štulcová, vydala Archa 2018
Michael Köhlmeier (* 1949) se věnuje spisovatelské činnosti od 70. let. Začínal jako autor rozhlasových
her a krátkých próz, později vytvořil s muzikantem Reinholdem Bilgerim velmi populární kabaretní dvojici.
Také pracoval pro rozhlas a od roku 2004 je i úspěšným textařem oblíbené vorarlberské hudební skupiny a
moderátorem diskusních pořadů. Dosud vydal přes třicet prozaických knih.
Anotace knihy: Dva pánové se spolu vydají na procházku po pláži. Nevědí, kdo je ten druhý. Ale zjistí, že je
sbližuje zásadní zkušenost – deprese. A ti dva spolu uzavřou neporušitelný pakt: „Bude-li jeden z nás kdykoli
potřebovat pomoc, tak ten druhý, ať bude v té chvíli kdekoli na světě, nechá všechno ležet a přijde.“ Tak se
poznali Charles Chaplin s Winstonem Churchillem, alespoň v tomto románu. A tím okamžikem se začíná
odvíjet zvláštní druh silného pouta mezi jedním z největších filmových komiků a jedním z největších státníků.
Není důležité, které z citovaných pramenů jsou doložitelné a které si autor přimyslel, v každém případě podal
hluboce lidský obraz dvou velkých osobností, jejichž životy se kuriózním způsobem propojily.
2. lokalita: Půda Horáckého muzea (Vratislavovo náměstí 114)
Čte Andrea Popelová: Vystudovala v Praze, žije ve Žďáře nad Sázavou a učí češtinu a dějepis na tamním
gymnáziu. V Novém Městě se dokonce ani nenarodila, ale často sem zajíždí za kulturou, literaturou a krásnou
přírodou. Má ráda knihy různých žánrů, ale nejraději ty, které ji zavádějí na nezvyklá či tajemná místa a do
neprobádaných koutů – ať jsou to fantastické krajiny pohádek, obrazné světy poezie, neobvykle nahlížená
skutečnost, pozoruhodné prostory lidské mysli, labyrinty jazyka či dosud nenavštívená zákoutí nového Města
na Moravě.
Francie – David Foenkinos – Záhada Henriho Picka, překlad: Danuše Navrátilová, vydalo Argo 2018
David Foenkinos (* 1974) studoval literaturu a jazz, poté učil hru na kytaru a k tomu publikoval romány.
Česky vyšly knihy Erotický potenciál mé ženy (2009) a Něžnost (2012), podle níž byl natočen film s Audrey
Tautou v hlavní roli. Na jeho scénáři se Foenkinos podílel a v roce 2012 za něj byl nominován na cenu César v
kategorii nejlepší adaptovaný scénář.
Anotace knihy: Crozon je městečko na západě Bretaně – právě tam místní knihovník, samotář a podivín,
inspirovaný Richardem Brautiganem, založí knihovnu odmítnutých rukopisů. A knihovna se zdárně plní. O
několik let později zde mladá nakladatelská redaktorka objeví literární skvost napsaný jistým Henrim Pickem,
místním pizzařem, jenž je už pár let po smrti. Když se vydají po jeho stopách, zjistí, že nic v jeho životě
nenasvědčuje tomu, že by kdy napsal jedinou řádku, pokud se nepočítají nákupní seznamy. Jeho dílo je ale tady
a pomalu se z něj stává senzace roku, kniha, která mnoha lidem, od Pickovy rodiny přes čtenáře až po literární
obec, zcela převrátí životy…
3. lokalita: Třída na gymnáziu Vincence Makovského (Leandra Čecha 152)
Čte Ivona Čermáková: Pod vedením Jany Křenkové absolvovala literárně-dramatický obor v ZUŠ
Františka Drdly ve Žďáře nad Sázavou. Ve studiích pokračovala na Divadelní fakultě JAMU a po promoci roky
vedla stejnojmenný obor na ZUŠ Jana Štursy v Novém Městě na Moravě. Během rodičovské dovolené
vystudovala speciální pedagogiku se zaměřením na logopedii a surdopedii, pracovala jako lektor prevence v
obecně prospěšné společnosti Portimo. V současnosti žije se svými dvojčaty v Novém Městě na Moravě, učí
na základní základní škole v Bobrové a a logopedickou praxi realizuje jako dobrovolnickou činnost. Při všech
změnách profesních i životních zůstává pilnou čtenářkou.
Současná romská próza – Jana Hejkrlíková – Má inkoustová léta, vydala Knihovna Václava Havla 2014
Jana Hejkr líková (* 1959) je česká zpěvačka, výtvarnice, aktivistka a spisovatelka romského původu.
Pochází ze západních Čech, kam její příbuzenstvo přesídlilo ze slovenského Orlova. Letní měsíce trávívala u
své babičky v Bochově, kde důvěrně poznala tradiční romskou pospolitost. V současnosti působí jako
lektorka pro DDM a Senior Point Příbram a stále intenzivněji a systematičtěji se věnuje psaní.
Anotace knihy: Text, z nějž je předčítaný úryvek, vyšel ve sborníku současné ženské romské prózy
nazvaném Slunce zapadá už ráno. Novela s velkým nadhledem a humorem vykresluje autorčiny vzpomínky na
bochovické prázdniny a tamní romskou komunitu. Současně se ale velmi kriticky vyjadřuje k některým
negativním jevům, například k tradičně podřízenému postavení romských žen, a reflektuje i širší rámec
společenského dění, mimo jiné bezprávné postavení romských žáků ve většinovém vzdělávání, nebo i to,
jakým způsobem romská komunita prožívala okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Autorka patří k
současné silné generaci romských autorek, které se postupně vymaňují z popisu dávných idylických
pospolitostí Romů, kde je tradice a čest nadevše, a neohroženě se vrhly do zpracovávání intimních a často
kontroverzních témat.
4. lokalita: Tělocvična Středisko (Tyršova 323)
Čte Michal Šmarda: V životě, politice a kultuře se občas nechá svést do divokých a temných peřejí
nezávislosti a undergroundu. Nakonec se ale vždy bezpečně vrátí do poklidných vod establishmentu,
středního proudu a konformizmu. Do vývoje novoměstské kulturní scény zasáhl na přelomu tisíciletí několika
odvážnými, ale veskrze neúspěšnými pokusy o organizaci hudebních a multižánrových festivalů, například v
Daňkovicích, na Křižánkách a na Javorku. Známé jsou i některé performance v prostředí restaurace Sport a
U Manna, případně v exteriérech. Občasnými výstřelky oživoval i život novoměstské diaspory v pražských
Holešovicích. Jeho vliv je patrný zejména v hudbě Kryštofa Ženatého a v básnickém díle Jiřího Palána z první
dekády jedenadvacátého století. Od roku 2010 jeho význam postupně klesá a dnes již je jeho vliv na kulturní
dění prakticky zanedbatelný.
Belgie – Jeroen Olyslaegers – Vůle, překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková, vydá Odeon 2018
Jeroen Olyslaegers (* 1967) je je vlámský dramatik, prozaik a sloupkař. Jako prozaik debutoval roku 2009
románem My, následovaným románem Zisk (2012). Románem Vůle (2016), který se dočkal obrovského
čtenářského úspěchu a byl oceněn významnými vlámskými literárními cenami, završil svou trilogii o době
vyvrácené z kloubů a postavení jednotlivce vůči společnosti.
Anotace knihy: Je válka. Okupované Antverpy ovládá násilí a nedůvěra. Wilfried Wils se považuje za
začínajícího básníka, ale zároveň se musí živit jako pomocný policejní strážník. Kamarád Luďa se spíš ze
ztřeštěnosti než z rozumu angažuje v odboji a ilegalitě, zatímco Wilfriedův umělecký mentor je zarputilým
antisemitou. Wilfried ve snaze o přežití opatrně lavíruje mezi těmito dvěma světy. Po letech vypráví svůj
příběh pravnukovi a ukazuje, že nikdo nejsme bez viny. Vůle je drsný, ambiciózní a mnohostranný román, v
němž nikdo nezůstane ušetřen. Autor zpochybňuje hranice mezi dobrem a zlem, vinou a nevinou, a sahá do
svědomí všem, kdo takzvaně nic neviděli, nic neslyšeli, ať už ve 20. či 21. století.
5 . lokalita: Prostor za varhanami evangelického kostela (Komenského náměstí 1341)
Čte Vojtěch Zikmund: Narozen v roce 1957 v Semilech. Dlouhá léta působil jako knihkupec na Valašsku, v
Praze a v Novém Městě na Moravě. Nyní, vedle své práce v Domácím hospici se věnuje četbě. Tiché doma v
soukromí, občas i hlasité někde před lidmi. A chodí po Vysočině a fotografuje a když nechodí po Vysočině, tak
si fotí různé předměty doma.
Maďarsko – Viktor Horváth – Můj tank, překlad: Simona Kolmanová, vydají Větrné Mlýny 2018
Viktor Horváth (* 1962) je spisovatel a překladatel z angličtiny, němčiny a španělštiny. Vedle toho na
univerzitě přednáší teorii historického vývoje a formy verše středověké a pozdně středověké literatury.
Krom řady básní, povídek a esejů je autorem několika románů, z nichž román Turecké zrcadlo, který získal
Cenu Evropské unie za literaturu, vyšel v roce 2017 také česky.
Anotace knihy: Dětinsky naivní vyprávění mladého maďarského nadporučíka tankisty nás uvádí do
atmosféry a událostí roku 1968. Jsme svědky tajných jednání na nejvyšší úrovni či tajného lovu vedoucích
činitelů v Topoľčiankách, neboť tento politicky uvědomělý a komunistické ideologii zcela oddaný mladík rovněž
působí jako ruský tlumočník Jánose Kádára. Očima vypravěče sledujeme vývoj československého dění od
zimy až do srpnové okupace, kdy za poněkud tragicko-komických událostí obsadí se svoji tankovou jednotkou
Levici. Zde kulminuje i milostná linie románu, která se z naivity a absurdity stává symbolickým vyjádřením
celkového dění. Včetně malého plastového tanku a vojáčků, tvořících reálný svět a identitu dospělého
vypravěče…

Pořadatel

Lysina lenina z.s.
Zdenka Sokolíčková
732 765 950

Zveřejnil/a 17. duben 2018
v 11:25 hod. Daniel Šimek